O knize: rok / V nedávné sovětské minulosti měli domácí historici jednoho zákazníka v osobě státu. Stát platil historiky a právem od nich požadoval výsledky, které byly v souladu se státními zájmy. V současnosti je státní monopol minulostí, historici mají jiné zákazníky, každý má své zájmy. Historici vždy lhali, od dob egyptských faraonů a Alexandra Velikého je k tomu nutil kupecký zájem. Nicméně vynikající historici žili v různých dobách. V sovětských dobách lze jmenovat V. Tarleho, B. Rybakova, L. Gumiljova z nějakého důvodu nezrodilo postsovětské Rusko nikoho jako tyto obry. Na to existuje jednoduchá odpověď. Zahraniční zákazník nemá zájem o rozvoj naší aplikované a fundamentální vědy. Granty jsou vydávány pouze na podporu pochybných projektů, o kterých budeme diskutovat později, a na pumpování výsledků sovětské vědy do zahraničí. Stát už dvě desetiletí nemá prostředky na systematické a dostatečné financování domácí vědy, nyní to brzdí korupce. V těchto podmínkách ruské obyvatelstvo slyšelo o historikech, kteří se během „neklidných“ let „povznesli“ na zahraniční granty. Jako všichni historici, kteří plní rozkazy, lžou. Situaci zhoršuje skutečnost, že zákazník neposkytuje peníze na seriózní výzkum, musíme uhýbat pomocí „pastvy“».